|
NEWTON, ISAAC (1643-1727), byl jak známo slavný fyzik a matematik, který objevil počet diferenciální a integrální a zákon obecné přitažlivosti, gravitace, tj. že každá částečka hmoty přitahuje každou jinou částečku silou, která je úměrná hmotě každé z nich, avšak je v obráceném poměru k čtverci vzdálenosti mezi nimi; určil zásady hvězdářské fyziky, stanovil teorii měsíce, teorii komet a teorii přílivu a odlivu, rozložil světlo a zkoumal vznik barev; jeho veliké dílo Matematické principy přírodní vědy (Philosophiae naturalis principia mathematica) ohromilo tehdejší svět učenců a mělo i veliký vliv na filosofii, tj. při kroutilo jí krk a postavilo do popředí zájmu přírodní vědu. Udělala opravdu zásluhou tohoto jediného muže tak obrovský skok, že v lidech nemohlo nevzniknout mínění, že jednou bude možno vypočítat celý svět, obrovský to stroj, sic nesmírně složitý, ale přece jen pouhá mechanika. Přitažlivost jest příčinou nejen pádu těles k zemi, nýbrž i pohybu těles nebeských, jimž astrologie až dotud přičítala tajemnou moc. Na otázku, jaká je příčina přitažlivosti, odmítal Newton odpovědět. Hypotheses non fingo, říkal. Nepředstírám, že vím, co nevím. Ve své vlastní filosofii opustil Newton metody čistě vědecké. Boha si představoval jako mechanika, který neustále opravuje poruchy světa, zaviněné např. kometami. Je zajímavé, že v Newtonově pojetí Boha má původ zednářská idea Velikého stavitele. [BACK] |